Informační data pro rodiče 1.doc
ŠKOLKA NA OSTRO
Adaptace v září nebo v průběhu roku
V této době už to u nás ve školce pěkně žije a naplno vesele funguje. Dítě může první den pobýt jen chvilku, druhý den o něco déle, třetí den zase přidat – vše je o domluvě s učitelkami, u každého je to jiné. Můžete u nás zůstat i s dítětem a postupně je učit zvládat samostatný pobyt ve školce. Chápeme, že spousta z vás nemůže využít ani školku na zkoušku, ani postupné zvykání – co s tím? Co pomáhá? Využijte naše rady z článku „Spolu to zvládneme“ ze sekce Adaptace a zvažte ještě možnost vzít si na první den dovolenou a vyzvednout si dítě po obědě.
POKUD TO NENÍ NUTNÉ, NENECHÁVEJTE, PROSÍM, DÍTĚ POPRVÉ PRVNÍ DEN VE ŠKOLCE „OD RÁNA DO VEČERA“.
Co máme vyzkoušeno, že pomáhá:
-
zbytečně loučení neprodlužovat
-
zavést si svůj loučící rituál a dodržovat ho, seznámit s ním i ostatní členy rodiny – pusu a plácnutí, 3x pusu a jdeme, apod.
-
určitě pomáhají plyšáci
-
když to nejde s mamkou – jak na tom bude taťka nebo babička?
Co pro vás můžeme udělat my:
-
podávat vám informace, jak se dařilo vašemu dítku po vašem odchodu, a během dne
-
po domluvě s vámi pomoc s loučením
-
jestli bylo loučení hodně náročné a vy víte, že by vám pomohla v práci malá zpráva – můžete se dohodnout s učitelkami na čase, kdy si zavoláte o informace. Ale paní učitelky na druhou stranu nemohou půl dopoledne protelefonovat …
-
nabídnout vám vstupní rozhovor – individuální schůzka (není to rozhovor při předávání a vyzvedávání dítěte), kdy si v klidu popovídáme, nebude to v ranním spěchu. Je to možnost pochopit vaše rodinné zázemí a situaci, váš styl výchovy i vaše očekávání, která vůči nám máte, názory na režim dne, na činnosti ve školce.
Co pro nás můžete udělat vy:
TĚŠÍME SE NA VÁS A PŘEJEME SI, ABY TO I U VÁS BYLO STEJNÉ 
LOGOPEDIE – KDY, KAM, CO S SEBOU? (A DALŠÍ ČASTÉ OTÁZKY.)

Velké téma rodičů malých předškoláků je bezesporu logopedie. Toto téma patří mezi nejčastější rozhovory rodičů s paní učitelkou mateřské školy. Rodiče se často zajímají, zda je nutné jít na logopedii, kam vůbec mají jít, kam mají zavolat a objednat se a co si vzít s sebou. V následujícím článku shrnu základní informace a odpovím na nejčastější otázky.

KDY ZAČÍT O NÁVŠTĚVĚ LOGOPEDIE UVAŽOVAT?
1. VŽDY, POKUD MÁTE SEBEMENŠÍ POCHYBNOST O VÝVOJI ŘEČI SVÉHO DÍTĚTE:
→ ve třech letech, pokud Vaše dítě:
nemluví nebo používá maximálně dvouslovné věty,
neumí vyslovovat samohlásky (A, E, I, O, U), hlásky T, D, N, F, V, P, B, M, H, J, K, G, CH a souhlásky OU, AU,
má velice chudou slovní zásobu (několik desítek slov),
Vám nerozumí.
→ ve čtyřech letech, pokud Vaše dítě:
mluví, ale téměř nikdo (kromě nejbližších) mu nerozumí,
používá nesprávný slovosled (“máma čaj pije ne”),
nepoužívá předložky, skloňuje s chybami (“pojedeme obchod”),
málo a obtížně se vyjadřuje,
nerozumí řeči.
Návštěvu logopeda neodkládejte, pokud nevyslovuje správně L a neměkčí (nepoužívá hlásky Ď, Ť, Ň, Bě, Pě, Mě…), dále pokud jakékoli hlásky vyslovuje nesprávně (tzv. “šlape si na jazyk“, ráčkuje) nebo se zadrhává.
→ ve čtyřech až pěti letech, pokud dítě:
neměkčí,
nevyslovuje L, R, Č, Š, Ž nebo je vyslovuje nesprávně
→ v pěti letech, pokud dítě stále:
nevyslovuje nebo vyslovuje chybně sykavky (S, C, Z) a hlásky R, Ř,
má chudou slovní zásobu, často se nemůže vyjádřit, protože mu “chybí” slova.
→ S návštěvou logopeda neotálejte v žádném věku, pokud dítě začne používat určité hlásky, ale nesprávným způsobem (strká jazyk mezi zuby, ráčkuje) nebo pokud dítě zadrhává.
V ideálním případě by dítě nemělo mít logopedické problémy před nástupem do základní školy. (Kdy je správný čas nastoupit do ZŠ se dozvíte zde.)
Uvedený výčet berte jako orientační! Nastínit přesně vývoj řeči není předmětem tohoto článku.
2. VŽDY, POKUD VÁM NÁVŠTĚVU LOGOPEDA DOPORUČÍ DĚTSKÝ LÉKAŘ
Dětský lékař při preventivní prohlídce sleduje i vývoj řeči dítěte.
3. VŽDY, POKUD VÁM NÁVŠTĚVU LOGOPEDA DOPORUČÍ PANÍ UČITELKA Z MATEŘSKÉ ŠKOLY.

Logoped fundovaně posoudí, zda je pravidelná návštěva nutná. Může se stát, že Vás logoped uklidní, doporučí, jak s dítětem pracovat, co a jak procvičovat, aby vývoj řeči probíhal co možná nejlépe. A třeba si Vás znovu pozve až za půl roku.
Může se však také stát, že logopedická terapie bude nutná a bude probíhat intenzivněji.
KAM NA LOGOPEDII?

KLINICKÁ LOGOPEDIE
Nejčastěji se rodiče obrací na klinické logopedy. Pracují ve zdravotnických zařízeních nebo mají své soukromé ambulance. S výběrem konkrétního klinického logopeda vám pomůže mapa logopedických pracovišť. Do hledáčku zadáte své město a v mapě se Vám zobrazí nejbližší ambulance klinických logopedů.
Také můžete použít vyhledávání podle krajů.
Vzdálenost od místa bydliště určitě není jediným kritériem. Ptejte se kamarádek, paní učitelek v mateřské škole, kterého logopeda by vám doporučili. Každému dítěti i rodiči vyhovuje jiný přístup, snažte se získat co nejvíce informací předem.
POZOR! Ordinace klinických logopedů praskají ve švech, objednací doba bývá až tři měsíce. Může se Vám také stát, že si vyberete logopeda, která má stop stav a nové klienty nepřijímá.
KOLIK TO BUDE STÁT?
Pokud má váš klinický logoped smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, budete mít veškerou péči zdarma (placenou ze zdravotního pojištění). Ujistěte se předem, zda vaše pojišťovna s konkrétním logopedem spolupracuje a jeho služby proplácí.
CO MUSÍM ZAŘÍDIT PŘED NÁVŠTĚVOU KLINICKÉ LOGOPEDIE?
Na klinickou logopedii budete potřebovat doporučení (žádanku) od dětského lékaře. Vaše první návštěva tedy nepovede k logopedovi, ale k pediatrovi. S žádankou a kartičkou pojišťovny můžete směle vyrazit ke klinické logopedce.
CO S SEBOU NA LOGOPEDII?
S sebou si vezmete, jak už jsem psala výše, kartičku zdravotní pojišťovny dítěte, žádanku od pediatra a vřele doporučuji si vzít tzv. “deníček děťátka”, do kterého jste si zapisovali první krůčky, první slova, atp.
Logoped bude zjišťovat anamnézu dítěte (jak zdravotní – například komplikace při porodu, zdravotní stav dítěte, které mohou mít vliv na vývoj řeči, osobní i rodinnou – zda dítě žije v úplně rodině, například traumatický rozvod rodičů může mít vliv na vývoj řeči dítěte).
Pokud takový deníček nemáte, zkuste před návštěvou logopeda zavzpomínat na základní milníky ve vývoji dítěte (kdy začalo chodit, mluvit atp.).
S DCEROU JDU KE KLINICKÉ LOGOPEDCE. UVOLNÍ MĚ Z PRÁCE?
Ano. Pracovní volno s náhradou mzdy (platu) k doprovodu dítěte do zdravotnického zařízení (ordinace klinického logopeda je zdravotnickým zařízením) k vyšetření se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, nebylo-li možno úkony provést mimo pracovní dobu.
DALŠÍ POSKYTOVATELÉ LOGOPEDIE JSOU:
“SOUKROMÝ” LOGOPED
V poslední době se velice často setkávám i se “soukromými” logopedy, kteří poskytují své služby na základě živnostenského oprávnění. Služby jsou placené (cena se pohybuje přibližně od 400kč/hodinu a různí se v jednotlivých krajích). I v tomto případě platí – ptejte se předem ostatních rodičů na zkušenosti.
K soukromému logopedovi nepotřebujete žádanku od pediatra.
ŠKOLNÍ LOGOPEDI
Pokud máte to štěstí a ve Vaší škol(c)e pracuje školní logoped, můžete bez problému využít i jeho služeb. Mateřských škol se svými školními logopedy je bohužel jako šafránu.
LOGOPEDIČTÍ ASISTENTI
Logopedičntí asistenti pracují i v mateřských školách. Neprovádějí nápravu řeči (neučí děti, jak správně vyslovit R atp.). Zaměřují se například na rozvoj slovní zásoby, jazykového citu, procvičují motoriku mluvidel atp.
Jednoduše řečeno vedou prevenci (předcházení poruchám ve vývoji řeči) například formou kroužku pro děti.
SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ CENTRUM LOGOPEDICKÉ
Pokud má Vaše dítě závažnější logopedickou diagnózu (v poslední době se v mateřských školách setkávám zejména s diagnózou vývojová dysfázie) a zároveň dochází do mateřské školy, je vhodné se s paní učitelkou (ředitelkou) dohodnout na tzv. podpůrných opatřeních pro dítě.
Bude zapotřebí, abyste navštívili tzv. Speciálně pedagogické centrum logopedické (jedná se o školské poradenské zařízení), které mateřské škole doporučí různá opatření, jak podpořit vývoj řeči dítěte, poskytuje mateřské škole metodickou pomoc, doporučuje asistenta pedagoga, hodiny pedagogické intervence či speciálně pedagogické péče (mateřská škola má pak prostor se dítěti individuálně věnovat).
Speciálně pedagogické centrum vám také může doporučit docházku do logopedické mateřské školy (třídy), ve kterých s dětmi po celý den pracují logopedové a péče je tak intenzivnější.
Kontakt na nejbližší Speciálně pedagogické centrum vám poskytne vaše mateřská škola.
Zaměstnavatel vám k doprovodu dítěte do Speciálně pedagogického centra poskytne pracovní volno, ale bez náhrady mzdy (platu).

ZÁVĚREM:
Pro některé rodiče se návštěva logopedie může stát strašákem. Není se však čeho obávat. Je však dobré si uvědomit, že nestačí s dítětem jednou za 14 dní dojít na konzultaci k logopedovi, ale že veškerá “práce” padá na bedra dítěte a rodičů a je nutné se dennodenně po chvilkách logopedii věnovat.
V příloze najdete kontakty na logopedy v Třebíči.
Co bude dítě potřebovat do mateřské školy?
Oblečení:
do třídy – pohodlné, bavlněné, hrací kalhoty, legíny, zástěrku, sukýnku, apod. v zimě je vhodné nechat dítěti punčocháčky a na to si oblékat sukýnku (děvčata) nebo kraťasy (hoši), nebo kalhoty, legíny s ponožkami
na spaní – pyžamo
pro pobyt venku – oděv přiměřený počasí, který dítě může ušpinit, v létě nezapomeňte na kšiltovku, příp. sluneční brýle,
do šatny - náhradní oblečení (tričko, ponožky/punčocháče, spodní prádlo)
Obuv:
bačkory s pevnou patou, ne pantofle
Doporučení:
Dávejte dítěti oblečení, které si je schopno obléci samo, vyvarujte se různých módních prvků, které děti v tomto věku stejně neocení, naopak jim oblékání stěžují a hendikepují je v kolektivu.
Je vhodné mít stabilně ve školce náhradní spodní prádlo a ponožky / punčocháče, příp. tepláčky.
Některé děti mají potřebu mít na spinkání vlastního plyšáka nebo polštářek – přibalte jim ho.
Nezapomeňte oděv a pyžamo 1x týdně vzít na vyprání.
Prosíme maminky, aby zvážily, co dítěti do mateřské školy obléknout.
Prosíme maminky, aby vedly děti k tomu, že o tom, co si dítě vezme na sebe na vycházku, rozhoduje především učitelka, neboť je za dítě odpovědná. Stává se problémem, že dítě nechce učitelku poslechnout, protože maminka řekla, že si má vzít…
Nezapomeňte, že dítě by mělo mít volný pohyb a počasí se během dne může velmi změnit!
Z bezpečnostních důvodů nedávejte dětem řetízky, přívěsky, prstýnky a jiné nebezpečné předměty.
Nedávejte dětem hračky z domova – v žádném případě za hračky neručíme.
OBDOBÍ VZDORU
1. Jak se projeví, že dítě je v období vzdoru?
…dítě najednou přestává poslouchat, odporuje, vzdoruje, odmlouvá, je tvrdohlavé, zarputilé, nespokojené, umíněné, náladové, slovník tvoří zejména slova ne, ne, nechci, já sám…, odmítá vše, co se mu nabízí, vzteká se, pláče, křičí, sekne sebou o zem a kope kolem sebe, hází vším, co mu přijde do ruky nebo věci rozbíjí, trhá si na sobě šaty, předvádí hysterické scény a záchvaty zuřivosti…
Mezi druhým a třetím rokem života se objevují v chování doposud hodného, poslušného a milého dítěte změny, které nazýváme vzdorem či negativismem.
2. Proč se období vzdoru objevuje?
V podstatě dítě začíná rozlišovat mezi vlastním a cizím, jasně si uvědomuje, že už netvoří s matkou symbiotickou jednotu, že jeho vůle je nezávislá na její a ačkoliv je tato vůle primární a zatím nezralá, dítě ji začíná nepřiměřeně, někdy až nesmyslně prosazovat. Bojuje a za každou cenu touží vyhrát. Formou jednání „já sám“ a „já chci“ naznačuje dítě snahu o samostatné zvládání a řešení situací i tendenci vzrůstajícího uvědomování si sebe sama.
Rodiče jsou často velmi překvapeni a zaskočeni, když si dítě takto začne stavět hlavu. Pro mnohé milující rodiče je pak těžké obrnit se trpělivostí, tolerancí a někdy i smyslem pro humor. Dítě však musí vědět, kde končí jeho svoboda a začíná svoboda jiných, musí znát hranice, za které již nelze svým chováním a jednáním jít, musí znát jasná a platná pravidla, musí mít ve svém životě jednoduchý a srozumitelný řád. Je třeba, aby dítě v mnohém pochopilo, že chování se neřídí podle toho, co si přejí rodiče a dospělí, ale podle toho, že určité zásady platí pro všechny.
3. Jak má rodič přistupovat k dítěti v období vzdoru?
Lámat či zlomit vůli dítěte je ve výchově velká chyba. Každé dítě má jiný temperament, je individuum a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Proč nutit malého „flegmatička“, aby spěchal a malého „cholerička“, aby seděl a ani se nehnul? Různé děti mají různé potřeby – ve spánku, jídle, pohybu, ale i mazlení a kontaktu s jiným lidmi. Výchova by tedy neměla být příliš liberální (dítě sice vše může, ale v podstatě je zmatené a stresované z toho, co může) ani příliš autoritativní (což vede k větší agresivitě či k pozastavení svobodného rozhodování, aktivity a spontánnosti dítěte), ale demokratická a spolupracující, tzn., měla by být natolik volná, aby mohlo dítě rozvíjet svoji osobnost a natolik formující, aby dítě mělo jasnou představu o mantinelech svého jednání a chování. Malé dítě stojí proti svým rodičům (vychovatelům), každá strana chce něco jiného a je jen na „rozumných dospělých“, jak situaci vyřeší. Zda trestem, převahou a autoritativním postojem nebo respektováním potřeb, přání dítěte a schopností empatie při hledání pomoci dítěti nalézt samo sebe.
Stejně tak je pro dítě nebezpečné dostávat od rodičů (vychovatelů) tzv. dvojnou vazbu - rozporné požadavky a příkazy formou slov, tónem řeči, mimikou, gesty i celým tělem (matka řekne dítěti „pojď ke mně“ a otočí se zády, matka řekne dítěti „pojď ke mně“ ironickým v podstatě odmítavým tónem aj.). Dítě těmto rozporům nerozumí, nechápe, co se po něm žádá, ztrácí důvěru v rodiče nebo v to, co vnímá, slyší a vidí, ztrácí možnost naučit se racionálnímu uvažování. Cokoliv poté udělá, je špatně.
4. Jak zvládat vzdorující dítě?
Malé rady, jak zvládat vzdorující dítě – nejsou univerzální, ale snad nasměrují…
- proč nepovolit dítěti, aby se samo obouvalo (když spěcháte, začněte se chystat dříve, kupujte boty s jednodušším zapínáním), aby se rozhodlo, co si oblékne – zda červený nebo modrý svetr, aby s Vámi uklízelo, umývalo a utíralo nádobí, aby si udělalo v bytě kdekoliv malý hrací koutek, aby si jen! ve svém pokoji malovalo na zeď, natřenou speciálním nátěrem, aby vezlo malý košík v obchodě a dávalo do něho zboží, aby vezlo svůj kočárek
- uzpůsobte bydlení dítěti tak, aby mohlo provádět samo co nejvíce sebeobslužných věcí, nízké skříňky na oblečení i hračky, stoličku u umyvadla
- dejte dítěti vždy čas k ukončení hry a upozorněte ho na to – ulož panenky, zaparkuj auta, dostav bábovky aj. (pokud odcházíte z pískoviště, pokud si doma hraje a má jít jíst či spát)
- chovejte se tak, jak si přejete, aby se chovalo i dítě; nápodoba je u batolete hlavní formou sociálního učení, pokud jí tatínek u televize, těžko udržíte dítě v kuchyni u stolu, pokud se ušklíbnete nad jídlem, těžko bude dítěti chutnat, pokud si dáte nohy na stůl, jak vysvětlíte dítěti, že je to neslušné?
- v některých situacích lze naopak napodobit dítě: křičí a bouchá do stolu? – křičte a bouchejte také…, dítě uvidí svůj obraz, bude překvapené a pochopí, že tímhle chováním ničeho nedosáhne
- ignorujte - někdy, ale přece, naznačte dítěti, že s jeho chováním nesouhlasíte, pokud přestane, hned se mu věnujte
- snažte se zachovat při vzteku dítěte klid, pokud to jde, odpoutejte jeho pozornost na něco zajímavého
- projevům dítěte se neposmívejte, snažte se zachovat vážnou tvář, pro dítě je to ponižující, bude se vztekat víc nebo si vybije zlost jinde
- pokud se silně vzteká, buší do vás pěstičkami, obejměte ho a držte v objetí, dokud se neuklidní
- pokud dítě sedí v obchodě na zemi a vzteká se, využijte pasivní separace (nechte dítě a pomalu odcházejte), většinou se děti zvednou a utíkají za Vámi, v těchto situacích si nepřipouštějte pohrdavé pohledy okolí, že jste špatná matka, vydržte
- nepřekrmujte zákazy a příkazy, zejména těmi, na které dítě nestačí
- nevracejte dítěti nezájem (předtím jsi neměl zájem ty, teď ho nemám já), dítě má krátkou paměť a Vašemu chování porozumí tak, že ho nemáte rádi
- česká výchova je nesmírně negativní (vzpomeňte: nesmíš, neumíš, neznáš, neučíš se, nedokážeš, nezvládneš, neudělal jsi, neuklidil jsi, nejsi hodný, nejsi poslušný), pokuste se mluvit kladně
- pokud nemusíte, nekárejte a netrestejte „špatné“ chování dítěte, ale výrazně chvalte to „správné“, tím dítě posilujete v tom, jak se má chovat
- stejně jako trest zvažte i odměnu za to, že se dítě uklidní, odměna je vlastně váš ústupek, dítě brzy zjistí, že si takto vyvzteká, co chce
- v některých případech využijte opačného reagování: dítě vám nechce nic namalovat, vezměte tužku a začněte malovat sami, dítě bojuje a potřebuje zvítězit a tak Vám ji vezme a začne malovat samo; dítě si nechce obléct čepici v zimě – čepička chce jít na procházku, vezmeme ji do kabely, dítě nesouhlasí s vaším návrhem a dá si ji na hlavu
- časté boje bývají s jídlem – jezte v pravidelnou dobu a seďte s dítětem u stolu, neopouštějte ho, nechte dítě jíst samotné, nají se i rukama, ale samo (zamazané dítě i ubrus lze umýt), nenuťte ho, nespěchejte, některé děti jsou pomalejší a loudavé, nedávejte mu před jídlem sladkosti, zákusek bývá po jídle, pokud dítě nejí, protože nemá hlad, nemůže ani dobroty
- rozlišujte u dítěte ničení hraček při vzteku a „ničení“ při hře, zde nejde o rozbíjení, tato destrukční vývojová fáze poukazuje na zvědavost, co je uvnitř (a podle toho hračky kupujte)
- a co se týká plesknutí dítěte přes ruku či plácnutí na zadek – pokud jsou časté, ztratí účinek, pokud jsou silné, dítě trpí bolestí a stejně neposlechne (vždyť bojuje!), takže jen rodiče musí zvážit, zda tyto tresty použít; jen pozor, dítě musí rozumět tomu, za co je vlastně trestáno…
- dávejte často dítěti najevo, že ho máte rádi, mazlete se s ním, děti milují hlazení, masírování, najděte si čas na hru, věnujte mu pozornost ve chvílích, kdy se nudí, hledá zábavu
- …a obrňte se trpělivostí!
SPRÁVNÝ ÚCHOP TUŽKY
Cesta od prvního nahodilého čárání, kdy dítě drží tužku v dlani a nahodile střídá ruce, ke skutečnému a záměrnému vedení tužky je dlouhá a vyžaduje získání řadu dovedností, bez kterých se správné budoucí psaní neobejde.
Co je grafomotorika?
Grafomotoriku chápeme jako soubor psychomotorických činností, které jsou nezbytné k tomu, aby mohl člověk psát, tzn. že při psaní jedinec využívá jak pohyby rukou, tak je jeho činnost řízena psychickými procesy.
Co předchází grafomotorickým dovednostem?
Proto, aby dítě bylo připravené zvládat jednotlivé grafomotorické prvky, musí mít zvládnutou celou řadu dalších dovedností.
Hrubá motorika
Hrubou motoriku chápeme jako soubor pohybů velkých svalových skupin, která se rozvíjí od nejútlejšího dětství. Mezi tyto pohyby patří chůze, běh, skoky, stoj, předklony, pohyby hlavou a rukama (paže, předloktí, zápěstí
Jemná motorika
Jemná motorika zahrnuje soubor pohybů drobným svalstvem jako je zápěstí po konečky prstů, pohyby rtů a jazyka, mimika a okohybné svaly. Typickými činnostmi pro rozvoj jemné motoriky je např. modelování, vystřihování a vytrhávání papíru, navlékání korálků, stavění stavebnic, hry s prsty, artikulační cvičení, ale i dechová cvičení.
Jak lze rozvíjet grafomotorické dovednosti?
Grafomotorické dovednosti dítěte lze rozvíjet pomocí tzv. závodních drah, kdy dítě nejprve prstem a poté tužkou projíždí pomyslnou cestu. Dále lze využít tzv. jednotažky, kdy se dítě snaží jedním tahem obkreslit určitý obrázek (viz e-book Jedním tahem). Až poté se přechází na procvičování jednotlivých grafomotorických prvků, které je vhodné nejprve trénovat na velkých formátech (papír formátu A3, tabule, pískovnička, tácek s krupicí, písek apod.). Teprve, když dítě jednotlivé prvky takto zvládá, přecházíme na pracovní listy (viz e-book Grafomotorika, 5 - 7 let). V rámci grafomotoriky se dítě učí zvládat celou řadu grafomotorických prvků.
Jak správně sedět?
Při kreslení by dítě mělo sedět tak, aby kolena svírala se židlí pravý úhel, a to samé platí o loktech ve vztahu k desce stolu. Tělo dítěte by mělo být mírně nakloněné dopředu a ramena by měla být ve stejné výšce. Hlava je v prodloužené ose páteře tak, aby dítě bylo od papíru cca 25 cm.
Jak správně držet tužku?
Ke kreslení a k procvičování grafomotorických prvků nabízíme dítěti vždy měkké trojhranné tužky a pastelky běžného rozměru (nedoporučují se krátké zbytky tužek a pastelek, které si dítě nemůže správně opřít o ruku). Tužka by měla být opřená o poslední článek prostředníčku a se shora by ji měl přidržovat palec a ukazováček (jedná se o tzv. špetkovité držení, které lze nacvičit např. pomocí „cukrování“, tahání modelíny, dělání špetičky), s tím, že ukazováček by měl být od hrotu tužky vzdálen cca 2 – 3 cm. Směr tužky by měl směřovat mírně za rameno (k sousedovu rameni).
Na první pohled se může zdát, že se jedná o náročnou problematiku, ale pokud si tyto zásady a dovednosti osvojí dítě již v předškolním věku, bude mít o to méně práce v první třídě a vyhne se prvním těžkostem v podobě křečí ruky při psaní a bolesti zad.
✏️ https://predskolniporadna.cz/8-tipu-pro-spravny-uchop/
Na instagramu video visí stále: https://www.instagram.com/p/CZwSdybIqbh/?utm_source=ig_web_copy_link
